WikiLeaks: Co odhalily dokumenty a proč Assange skončil ve vězení

WikiLeaks – ilustrační portrét Juliana Assange s dokumenty a válečnými motivy Julian Assange a zveřejněné válečné dokumenty. Ilustrační koláž vytvořená pomocí AI.

WikiLeaks otevřely veřejnosti vojenské záznamy, které změnily debatu o válkách v Iráku a Afghánistánu. Přinesly podklady o civilních obětech i týrání zadržených. Jejich zakladatel Julian Assange se v červnu 2024 dostal na svobodu po dohodě s americkou justicí. Co dokumenty skutečně doložily, proč čelil stíhání a co zůstává předmětem sporu? [1][3][5]

WikiLeaks a záběry, které veřejnost neměla vidět

Dne 5. dubna 2010 zveřejnily WikiLeaks video známé jako Collateral Murder. Záznam zachycoval americký vrtulníkový útok v Bagdádu z 12. července 2007. Mezi mrtvými byli fotograf agentury Reuters Namir Noor-Eldeen a jeho kolega Saeed Chmagh. Autenticitu videa podle dobové zprávy Výboru na ochranu novinářů potvrdil americký představitel z oblasti obrany. [1]

Veřejnost mohla sledovat střelbu i slyšet komunikaci posádky. Záběry ukazovaly také útok na dodávku, která přijela k raněným; zraněny byly dvě děti. Výbor na ochranu novinářů požadoval důkladné a transparentní vyšetření. Název Collateral Murder je ovšem označením zvoleným vydavateli videa, nikoli soudním verdiktem o právní kvalifikaci celého incidentu. [1]

Síla zveřejnění spočívala v možnosti porovnat veřejné vysvětlování války s konkrétním záznamem. Video přitom nelze zaměňovat za úplný vyšetřovací spis: pro posouzení individuální trestní odpovědnosti jsou podstatné i další důkazy a okolnosti.

Irácké záznamy doplnily obraz civilních obětí

V říjnu 2010 následovaly Iraq War Logs. Organizace Iraq Body Count porovnala vojenské záznamy s vlastní databází a předběžně odhadla, že obsahují přibližně 15 tisíc dosud veřejně nezaznamenaných civilních úmrtí podle její metodiky. Šlo hlavně o menší incidenty, které nezískaly takovou pozornost jako velké atentáty. [2]

Toto číslo vyžaduje přesné čtení. Nebyl to celkový počet obětí války ani údaj, že americká armáda zabila dalších 15 tisíc civilistů. Šlo o odhad přírůstku do veřejné evidence po porovnání různých souborů dat. Samotná organizace upozorňovala, že definitivní výsledek vyžaduje podrobné zpracování jednotlivých záznamů. [2]

Únik tak změnil možnosti nezávislé kontroly: místo souhrnných čísel bylo možné porovnávat konkrétní události. Ani vojenská databáze ale nebyla úplným soupisem všech mrtvých. Iraq Body Count zjistila, že oba soubory obsahovaly úmrtí, která v tom druhém chyběla. [2]

Mučení zadržených a otázka odpovědnosti

Další závažnou část představovaly zprávy o týrání vězňů iráckými bezpečnostními složkami. Human Rights Watch popsala dokumenty zachycující bití, popáleniny a další násilí. Upozornila také na předávání zadržených z americké do irácké péče navzdory známému riziku mučení. [3]

Podle analýzy organizace americké síly v řadě případů nezasáhly nebo věc předaly iráckým orgánům a uzavřely. Některá podezření vyšetřovaly, takže nelze tvrdit, že ignorovaly úplně každý případ. Zveřejněné materiály však poskytovaly konkrétní podklady pro otázku, kdo o násilí věděl a jak na něj reagoval. Human Rights Watch vyzvala k vyšetřování iráckého jednání i možného porušení povinností amerických sil. [3]

Rozdíl mezi dokumentovaným podezřením a pravomocným odsouzením zůstává zásadní. Zpráva o násilí může být důležitým důkazem, sama o sobě však nenahrazuje řízení, které určí odpovědnost konkrétního člověka.

Afghánistán ukázal i chyby uvnitř vojenských hlášení

Afghánské dokumenty zveřejněné v létě 2010 přinesly ještě jinou lekci: ani utajovaný materiál nemusí být automaticky přesný. Human Rights Watch upozornila na chybné prvotní údaje o civilních obětech a jejich pomalé opravování. [4]

Příkladem byl útok v Azizabádu z roku 2008. Americké a alianční zdroje původně uváděly pět až sedm mrtvých civilistů. Jiné vyšetřovací týmy dospěly k výrazně vyšším počtům a americký odhad byl později zvýšen na 33. Human Rights Watch i toto číslo považovala za podhodnocené. [4]

Organizace zároveň připomněla, že civilní oběti způsoboval ve velkém také Tálibán a další povstalecké skupiny. Materiály proto nedávají poctivý základ pro příběh, v němž jsou všechny zločiny na jedné straně. Umožňují prověřovat jednotlivá tvrzení a porovnávat je s dalšími důkazy. [4]

Diplomatické depeše potřebují kontext

Na konci listopadu 2010 začalo zveřejňování diplomatických depeší. Odhalily například soukromé postoje arabských představitelů k možnému útoku na Írán. [9]

Při čtení takových materiálů je potřeba rozlišovat, co diplomat sám zjistil, co mu někdo řekl a jak události interpretoval. Pravost dokumentu a pravdivost každého tvrzení uvnitř jsou dvě různé otázky. Smysluplná práce s únikem proto pokračuje ověřováním, nikoli pouhým zveřejněním souboru.

Proč Assange skončil ve vězení

Assangeův pobyt v londýnském vězení Belmarsh od dubna 2019 měl více právních fází. Nejprve vykonával trest za porušení podmínek kauce, následně byl zadržován v souvislosti s rozhodováním o vydání do USA. Není tedy přesné popisovat celou tuto dobu jako výkon amerického rozsudku za publikování dokumentů. [7]

Americká obžaloba se týkala spolupráce s Chelsea Manning při získávání a předávání utajovaných informací. Ministerstvo spravedlnosti zdůrazňovalo aktivní získávání materiálů i zveřejnění neanonymizovaných dokumentů. Podle úřadu tím byli ohroženi lidé, kteří Spojeným státům důvěrně poskytovali informace, včetně novinářů, disidentů a lidskoprávních aktivistů. To je podstatná součást amerického zdůvodnění případu. [5]

Ohrožení zdrojů není totéž co prokázané úmrtí

Reuters v červnu 2024 uvedla, že soudkyně Ramona Manglona při uzavření případu upozornila na absenci identifikované osobní oběti a známého fyzického zranění způsobeného zveřejněním. Americké ministerstvo zahraničí nadále tvrdilo, že životy byly vystaveny riziku. [6]

Obě informace je nutné uvést současně. Absence doloženého zranění neznamená, že zveřejnění identit bylo bezpečné. Tvrzení o riziku zase není důkazem, že kvůli úniku někdo zemřel. Právě toto rozlišení se v debatách o WikiLeaks často ztrácí.

Svoboda po dohodě nebyla zproštěním viny

Dne 26. června 2024 místního času Assange před soudem na Saipanu přiznal vinu v jednom bodě spiknutí k získání a zveřejnění informací týkajících se národní obrany. Soud mu uložil 62 měsíců, které byly započteny jako již odpykané, a mohl se vrátit do Austrálie. [5]

Výsledkem tedy nebyl osvobozující rozsudek ani rozhodnutí, že veškeré jeho jednání bylo zákonné. Stejně tak dohoda nepředstavuje soudní závěr, že publikované materiály byly nepravdivé. Trestní odpovědnost za nakládání s informacemi a pravdivost odhalených skutečností jsou odlišné otázky.

Parlamentní shromáždění Rady Evropy přijalo 2. října 2024 rezoluci, která Assange označila za politického vězně. Kritizovalo nepřiměřenost jeho zacházení a dopad stíhání na novináře a vydavatele. Jde o stanovisko parlamentního orgánu Rady Evropy, nikoli o rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ani o zrušení amerického odsouzení. [7]

Listopad 2026 přináší aktuální návaznost

Australský deník The Nightly zveřejnil 19. listopadu 2026 zprávu o Assangeově účasti na předávání ocenění Davidu McBrideovi v Sydney 17. listopadu. McBride poskytl vojenské dokumenty, které pomohly odkrýt podezření na australské válečné zločiny v Afghánistánu. Podle deníku Assange na akci nevystoupil s projevem. [8]

Tato zpráva není novým důkazem v původní kauze WikiLeaks. Ukazuje však její pokračující souvislost s debatou o oznamovatelích a zveřejňování vojenských tajemství. Uzavření Assangeova trestního případu tuto otázku nevyřešilo.

Při ohlédnutí za WikiLeaks proto nestačí rozhodnout, zda je Assange hrdina, nebo viník. Je třeba hodnotit jednotlivá odhalení, způsob jejich publikování i přiměřenost reakce státu. Veřejný zájem na odhalení násilí a povinnost chránit lidi uvedené v dokumentech musí být posuzovány společně.

Další události, u nichž porovnáváme dobová tvrzení s pozdějšími zjištěními, najdete v rubrice RETEL.

Zdroje

[1] CPJ – video útoku v Bagdádu, 5. 4. 2010

https://cpj.org/2010/04/wikileaks-video-iraq-attack-killed-reuters-staffers/amp

[2] Iraq Body Count – předběžná analýza válečných záznamů, 23. 10. 2010

https://www.iraqbodycount.org/analysis/numbers/warlogs

[3] Human Rights Watch – mučení zadržených v Iráku, 23. 10. 2010

https://www.hrw.org/news/2010/10/23/iraq-wikileaks-documents-describe-torture-detainees

[4] Human Rights Watch – civilní oběti v Afghánistánu, 26. 7. 2010

https://www.hrw.org/news/2010/07/26/afghanistan-investigate-any-newly-disclosed-civilian-casualty-incidents

[5] Ministerstvo spravedlnosti USA – přiznání viny a trest, 25. 6. 2024 amerického času

https://www.justice.gov/archives/opa/pr/wikileaks-founder-pleads-guilty-and-sentenced-conspiring-obtain-and-disclose-classified

[6] Reuters – ohrožení zdrojů a vyjádření soudkyně, 26. 6. 2024

https://www.reuters.com/world/us-state-department-says-julian-assanges-actions-put-people-risk-2024-06-26

[7] Parlamentní shromáždění Rady Evropy – rezoluce 2571, 2. 10. 2024

https://pace.coe.int/en/files/33826/html

[8] The Nightly – Assange na předávání ocenění McBrideovi, 19. 11. 2026

https://thenightly.com.au/politics/australia/julian-assange-makes-rare-public-appearance-at-award-ceremony-for-military-leaker-david-mcbride-c-23183806

[9] The Guardian – zveřejnění diplomatických depeší, 28. 11. 2010

https://www.theguardian.com/world/2010/nov/28/us-embassy-cable-leak-diplomacy-crisis

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *