V květnu 2026 obletěla svět zpráva o třech úmrtích spojených s výletní lodí v Atlantiku. Hantavirus na lodi Hondius vyvolal obavy z dalšího šíření infekce, zatímco plavidlo mířilo ke Kanárským ostrovům. Následovala evakuace cestujících, mezinárodní pátrání po kontaktech a týdny karantén. Potom pozornost médií ochabla. Co ale zjistila Světová zdravotnická organizace (WHO), když celý případ uzavřela?

Odpověď je dnes podstatně přesnější než první květnové titulky: nákaza si vyžádala tři životy, bylo zaznamenáno 13 případů a přenos na další lidi mimo původní skupinu se při následném sledování nepotvrdil. Zůstala ovšem zásadní neznámá – kde přesně se nakazil první člověk.

Hantavirus na lodi Hondius: Co se dělo na začátku?

Expediční loď MV Hondius vyplula 1. dubna 2026 z argentinské Ushuaie. Na trase jižním Atlantikem navštěvovala odlehlé ostrovy a později zamířila k západnímu pobřeží Afriky. Dne 6. dubna se podle rekonstruované časové osy začal cítit špatně sedmdesátiletý nizozemský cestující. O pět dní později, 11. dubna, zemřel na palubě po rozvoji vážných dýchacích potíží.

Jeho manželka opustila loď na ostrově Svatá Helena. Dne 25. dubna letěla do Jihoafrické republiky a následující den zemřela. Další úmrtí nastalo 2. května, kdy na lodi zemřela německá cestující. Teprve laboratorní testy umožnily zdravotníkům spojit tragické události s nákazou hantavirem. Nešlo tedy o loď, která by se nakazila v Jižní Africe: ta byla jedním z míst, kde se vážně nemocní cestující dostali do péče lékařů.

Dne 2. května obdržela WHO oznámení o skupině závažných respiračních onemocnění na lodi plující pod nizozemskou vlajkou. Testování identifikovalo virus Andes (ANDV), vzácného zástupce hantavirů. Na rozdíl od většiny ostatních hantavirů u něj byl již dříve popsán také přenos mezi lidmi, zpravidla při blízkém a delším kontaktu.

Kanárské ostrovy: Evakuace místo běžné zastávky

Když Hondius dorazil do oblasti Kapverd, nebylo kvůli zdravotní situaci možné cestující standardně vylodit. Španělsko proto souhlasilo s přijetím lodi na Tenerife. Plavidlo dorazilo do přístavu Granadilla de Abona 10. května a během 10. a 11. května proběhla organizovaná evakuace a repatriace cestujících i části posádky.

Záběry lidí v ochranných prostředcích, zdravotnických transportů a letadel mířících do několika evropských zemí se staly symbolem celé události. Podle tehdejších zpráv se z lodi dostalo na pevninu více než 120 lidí. Zbývající posádka pokračovala do Rotterdamu, kam Hondius připlul 18. května. Následovaly zdravotní kontroly, čištění a dezinfekce plavidla.

Incident přitom nebyl pouze místním problémem Tenerife. Někteří cestující opustili výpravu již během dřívějších zastávek a další se po evakuaci rozletěli do svých zemí. Úřady proto musely dohledávat kontakty i na mezinárodních letech.

Tehdy se psalo o smrtnosti 38 procent. Co ukázaly konečné údaje?

Ještě 9. května česká média informovala o osmi hlášených případech, z toho šesti laboratorně potvrzených, a třech zemřelých. Poměr tří úmrtí k osmi tehdy evidovaným případům odpovídal zhruba 38 procentům. Toto číslo bylo skutečné pro daný okamžik, ale nebylo konečným vyhodnocením celé události ani univerzální smrtností viru Andes.

V závěrečné zprávě zveřejněné 2. července 2026 WHO uvedla 13 případů nákazy, z toho 12 laboratorně potvrzených a jeden pravděpodobný. Celkem zemřeli tři lidé; výsledný podíl úmrtí mezi nahlášenými případy tedy činil přibližně 23 procent. Počet úmrtí se proti prvním květnovým zprávám nezvýšil, změnil se počet zaznamenaných případů.

WHO dále uvedla, že z deseti hospitalizovaných pacientů se osm zotavilo a bylo propuštěno. Dva se k 2. červenci stále léčili, jeden v Jihoafrické republice a druhý ve Francii. Novější stav jejich léčby tato konkrétní závěrečná zpráva již nepřináší.

WHO sledovala kontakty ve 33 zemích. Další šíření se nepotvrdilo

Zdravotnické úřady dohledávaly osoby, které mohly přijít do styku s nakaženými, v 33 zemích a zámořských územích. Nešlo pouze o spolucestující, ale také o kontakty na ostrovech, v letadlech, na letištích a ve zdravotnických zařízeních.

Podle WHO dokončilo 317 vysoce rizikových kontaktů karanténu a sledování pod dohledem místních úřadů. Dalších 336 nízkorizikových kontaktů dokončilo vlastní sledování příznaků. Všichni identifikovaní kontaktní lidé dokončili požadované 42denní období. Žádné další sekundární případy mimo původní ohnisko nebyly během tohoto sledování zjištěny.

Právě na tomto základě WHO dne 2. července potvrdila, že ohnisko bylo zvládnuto a že se další související přenos neočekává. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) následně u své průběžné stránky výslovně uvedlo, že epidemie skončila a stránka již nebude pravidelně aktualizována.

Tento závěr neznamená, že se nákaza mezi lidmi vůbec nepřenášela. Naopak: epidemiologické a genetické údaje podpořily závěr o přenosu mezi lidmi přímo na lodi. Nepotvrdil se však další navazující řetězec šíření po návratu cestujících domů.

Odkud se vzal první virus? Vyšetřování nechalo jednu otázku otevřenou

Hantaviry jsou zoonotické viry, jejichž přirozeným zdrojem bývají infikovaní hlodavci. Člověk se může nakazit například po kontaktu s jejich výměšky nebo kontaminovaným prostředím. Virus Andes se vyskytuje zejména v Jižní Americe, mimo jiné v Argentině a Chile.

WHO v červenci uvedla, že první infikovaní se pravděpodobně nakazili na pevnině ještě před naloděním. Jak a kde přesně k prvnímu přenosu došlo, ale zůstalo neprokázané. Vědci zároveň pokračovali v genetickém porovnávání vzorků a v hledání vazeb mezi pacienty.

Na konci září 2026 přibyla nová stopa. Výzkumníci zveřejnili předběžnou studii, v níž kombinovali ekologická data, historická ohniska hantaviru a veřejně dostupné údaje o pohybu prvního nemocného. Jejich analýza ukazuje k oblasti jižního Chile a přilehlé západní Argentiny, kde se virus Andes přirozeně vyskytuje. Jde však o preprint bez dokončeného odborného recenzního řízení, nikoliv o definitivní důkaz konkrétního místa nákazy. Autoři sami popisují výsledek jako podklad pro další epidemiologické vyšetřování.

Září 2026: Virus nezmizel, skončilo konkrétní ohnisko

Důležité je neplést si ukončení případu Hondius s tím, že by virus Andes přestal existovat. V září ECDC zveřejnilo nové doporučení pro sledování kontaktů po jednotlivých zavlečených případech infekce v Evropě. Impulsem byl mimo jiné samostatný případ cestujícího vracejícího se z Argentiny, který Francie oznámila začátkem srpna. Tento pozdější případ nebyl popsán jako pokračování nákazy z lodi Hondius.

Zkušenost z plavby tak zdravotníkům posloužila k úpravě postupů pro identifikaci kontaktů, karanténu a testování. Pro veřejnost přitom podle ECDC během původního incidentu zůstávalo riziko velmi nízké; rovněž český Státní zdravotní ústav v květnu zveřejňoval průběžné informace a odkazoval na hodnocení evropských odborníků.

Co tedy případ hantaviru na Hondius skutečně ukázal?

V květnu byla veřejnost svědkem události, která měla všechny znaky mezinárodní zdravotnické krize: tři mrtvé, nakažené cestující, uzavřenou loď, karantény a naléhavou spolupráci desítek zemí. Nešlo o planý poplach. Virus Andes skutečně způsobil závažná onemocnění a na palubě se zřejmě přenášel z člověka na člověka.

Dnes ovšem víme také to, co se do původních titulků již nevešlo: po dokončení sledování kontaktů se žádné další související šíření nepotvrdilo a WHO 2. července 2026 prohlásila ohnisko za ukončené. Nevysvětlený zůstává přesný počátek nákazy, nikoli její epidemiologický výsledek.

Příběh Hondiusu připomíná, proč nestačí číst jen první zprávu. Podstatné je vrátit se k události i ve chvíli, kdy skončí titulní stránky a začnou přicházet výsledky vyšetřování. Další podobné retrospektivní analýzy najdete v rubrice RETEL.

Ověřené zdroje

WHO, závěrečná zpráva o ohnisku z 2. července 2026

ECDC, přehled případu MV Hondius a potvrzení jeho ukončení

Státní zdravotní ústav, aktualizace k 18. květnu 2026

Associated Press, podrobná časová osa událostí

ECDC, odborné doporučení zveřejněné 11. září 2026 a aktualizované 18. září

medRxiv, předběžná studie z 28. září 2026 (nerecenzovaná)

RETEL.cz | Retrospektiva a ověřené zdroje