Foto: Alfred Wegener Institute / Hanna Knahl, Patrick Scholz

Úvod do problematiky

Nejsilnější oceánský proud na Zemi, který obklopuje Antarktidu a je silnější než všechny světové řeky dohromady, hrál mnohem složitější roli při formování klimatu Země, než si vědci dříve mysleli. Nový výzkum ukazuje, že nevznikl jen díky otevření oceánských bran, ale vyžadoval také posun kontinentů a silné větry, aby se správně sladily. Tento posun pomohl vytáhnout oxid uhličitý z atmosféry, což přispělo k významnému ochlazení, které proměnilo Zemi v ledem pokrytý svět, jak ho známe dnes.

Autor původního článku: redakce

Rekonstrukce vzniku Antarktického cirkumpolárního proudu

Antarktický cirkumpolární proud (ACC) nese více než 100krát větší objem vody než všechny světové řeky dohromady. Obíhá kolem Antarktidy bez přerušení pevninou, což z něj činí jeden z nejdůležitějších hybatelů globálního klimatického systému. Nový výzkum publikovaný v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences zkoumá, jak a kdy se tento obrovský proud poprvé vyvinul. Zjištění ukazují, že pouhé otevření oceánských bran mezi Antarktidou, Jižní Amerikou a Austrálií nestačilo k jeho vytvoření.

Klíčová role větrů a posunu kontinentů

Výsledky zdůrazňují důležitost Tasmanovy brány, mořské cesty mezi Antarktidou a Austrálií. „Již existovaly náznaky, že vítr v Tasmanově bráně hrál důležitou roli při formování ACC. Naše simulace to mohou jasně potvrdit: Teprve když se Austrálie posunula dále od Antarktidy a silné západní větry foukaly přímo skrz Tasmanovu bránu, mohl se proud plně rozvinout,“ vysvětluje Hanna Knahl, klimatická modelářka z Alfred Wegener Institute, Helmholtz Centre for Polar and Marine Research (AWI) a hlavní autorka studie.

Význam pro dnešní klima

Rekonstrukcí vzniku ACC byli vědci schopni ukázat, jak byla v minulosti Země reorganizována globální oceánská cirkulace. Tento posun měl zásadní důsledky pro klimatický systém planety. Podle AWI geovědce Dr. Johanna Klagesa „je toto pochopení klíčové, protože formování ACC silně pohánělo absorpci uhlíku oceánem. Toto snížení koncentrace skleníkových plynů v atmosféře Země mělo tedy potenciál zahájit chladnější klima tzv. cenozoické doby ledové, která pokračuje dodnes s trvale ledem pokrytými polárními čepičkami, ve kterých se střídají teplá a chladná období. Toto nové poznání nám proto pomůže spolehlivěji interpretovat nedávné změny v cirkulaci Jižního oceánu.“

Závěr

Tato zjištění poskytují jasnější obraz o tom, jak oceánské proudy, atmosférické podmínky a posuny kontinentů společně přetvořily klima Země, což nabízí cenný kontext pro pochopení budoucích změn.