Foto: RT

Stažení jednotek z Al-Asad Airbase

Autor původního článku: redakce

Americké jednotky se plně stáhly z letecké základny Al-Asad v Iráku, čímž Pentagon omezil svou přítomnost v zemi na oblasti kontrolované Kurdy. Stažení bylo dohodnuto v roce 2024 a proběhlo navzdory obnovenému napětí v regionu poté, co americký prezident Donald Trump naznačil možnost vojenské akce proti sousednímu Íránu na podporu protivládních protestů.

Historie základny a politické souvislosti

Vojenské zařízení v guvernorátu al-Anbar bylo klíčovým bodem americké přítomnosti v Iráku po invazi v roce 2003. V roce 2020 však po atentátu na íránského generála Qasema Soleimaniho během jeho návštěvy země Bagdád vyzval k odstranění zahraničních sil.

Kontrola nad základnou

V sobotu irácké ministerstvo obrany zveřejnilo záběry vrcholných představitelů, jak kontrolují prázdnou základnu. Vojenský výbor dohlížející na přechod zdůraznil v neděli, že všechna taková místa jsou nyní „pod plnou kontrolou iráckých bezpečnostních sil“.

Reakce a budoucí plány

Pentagon nevydal žádné prohlášení, ale zdroje z amerického Centrálního velení (CENTCOM) sdělily médiím, že základna byla plně vyklizena do pátku. Dohoda z roku 2024 požadovala stažení do září minulého roku, přičemž základna Harir v autonomní kurdské provincii Erbil má být vyklizena do září 2026. Kontingent 250 až 350 amerických vojáků zůstal na Al-Asad i po termínu kvůli nestabilitě v sousední Sýrii.

Význam americké mise

Americká mise v Iráku byla formulována jako prevence znovuobjevení teroristické skupiny Islámský stát (IS, dříve ISIS). Vojenský výbor však uvedl, že národní síly jsou „plně schopné zabránit opětovnému objevení IS v Iráku a jeho infiltraci přes hranice.“ Přítomnost USA byla militanty vnímána jako výzva irácké suverenitě a důvod pro ozbrojený boj. Základna byla pravidelně napadána, zejména během regionálních eskalací.

Íránský ministr zahraničí Abbas Araghchi přivítal stažení a uvedl, že to znamená „konsolidaci nezávislosti, stability a národní suverenity v Iráku“ a je to krok směrem k „regionálnímu míru a stabilitě.“