Podle Robbinsových slov jsme v naší euroatlantické civilizaci za posledních sto let prodloužili délku života skoro o třicet let a zároveň významně posunuli dobu, kdy začínáme fyzicky a duševně odcházet, do mladšího věku. I vy jste si možná všimli, jak mnoho třicátníků, o čtyřicátnících už ani nemluvě, vykazuje různé chronické nemoci a selhávání těla i mysli. Aby se udrželi “jako”, postupují různé operace, pokrývají se značkovými vazelínami a ládují do sebe rychle ulevující prášky. Umírat, fyzicky a duševně degradovat, po dobu dalších alespoň čtyřiceti let není ani tak moc lákavou vyhlídkou, že ne?
Různé výzkumné studie nám ukazují, že se na zdraví, které je udržitelné až do “posledního momentu”, podílejí tři námi ovlivnitelné faktory:
- strava,
- fyzická aktivita,
- fyzické a sociální prostředí.
O stravě se hodně mluví i píše a tudíž není třeba příliš zdůrazňovat, kolik vpravdě jedovatých sloučenin se denně prodá, sní a vypije. Myslím, že tady se situace v posledních třiceti letech zlepšuje. Ne tedy v tom, že by se jedy z obchodů eliminovali, to ne, ale plejáda výběru a informovanost je podstatně lepší. Mladí lidé si dnes hned tak něco nekoupí, nesnědí a nevypijí.
Za dobrou fyzickou aktivitu lze považovat tak devadesát minut tělesného cvičení denně, a to bez rozdílu věku. Nemám pocit, že stav je většinově dobrý a nemám pocit, že se to zlepšuje.
Fyzické prostředí je charakterizováno jeho fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Od začátku průmyslové revoluce došlo k tomu, že se prokazatelně zhoršilo. Ač tedy není nyní zcela ideálním, nelze si nepovšimnout, jak mnoho se o něm hovoří a docela dost dělá. Něco se daří zlepšovat, něco ještě moc ne.
Sociální prostředí, ve kterém bychom se cítili fajn, a které by nás nestresovalo, je faktorem, který se podle výzkumů v uplynulých třiceti letech výrazně zhoršil. Dělali jsme a stále hodně děláme, třebaže nejspíš neúmyslně, mnohé pro to, aby to bylo ještě horší. Rostoucí kriminalita, alarmující kvantum zdraví ničících závislostí, počet duševních nemocí mající původ ve společnosti dokladují, že nám to zatím opravdu moc nejde.
Například si bedlivě hlídáme růst ekonomiky a od ní odvozujeme své chování. Takže když ekonomika neroste nebo dokonce klesá, je vyhlášena národní katastrofa a následují škrty a další horečné aktivity, aby se ekonomika zlepšila. A když roste, honíme se s vyplazeným jazykem, aby nám náhodou její rozjetý vlak neujel. Ať tak či onak, v každém případě se mi sami sebe přepínáme do stresu. A máme za tím dobrý úmysl. Myslíme si totiž, že lepší materiální blahobyt nám přinese větší zdraví, méně stresu a spoustu dalších užitečných věcí. Mnohé údaje však velmi silně nasvědčují tomu, že je to omyl: ve vyspělých zemích již neplatí, že další zvyšování materiálního blahobytu vede k výraznému zlepšování zdraví, spokojenosti a prodlužování délky života, jako tomu evidentně bylo dříve, tedy za dob, kdy materiální základna byla ještě slabá.
A takových věcí, které problémy sociálního prostředí neřeší, ale často jej naopak ještě zhoršují, je více.
Co s tím?
Mezi odborníky i podvodníky, mezi vědci i světci, mezi veřejností a bezpochyby i v tajných bunkrech existuje mnoho nápadů a návrhů, jak sociální prostředí zlepšit. I když vynecháme podle mně mentálně nezralé a narušené nápady typu “hrrrr na ně”, které zajišťují či slibují přínos jenom vyznavačům své “víry” za podmínky, že “ti druzí” budou umlčeni až eliminováni, je námětů dost a dost.
Zrovna nedávno jsem se seznámil s jedním, který má velmi úzkou souvislost s obsahem tohoto článku: s plným fyzickým a duševním zdraví, a to až do “posledního momentu”.
Britští badatelé Richard WiIlkinson a Kate Pickettová došli po třiceti letech komparativních statistických studií k závěru (důkazy zde), že za problémy spojené se zdravím, násilím, nedůvěrou, kriminalitou, stresem, obezitou a dalšími jevy, se kterými se hojně setkáváme, stojí jeden společný faktor: ekonomická nerovnost lidí mezi sebou. Hospodářsky vyspělé státy a vůbec všechna uskupení, ve kterých je mezi jejich příslušníky více rovnosti, si vedou v uvedených oblastech o poznání lépe. A co více: hodně nerovná uskupení nejsou dobrá vůbec pro nikoho: ani pro ty nahoře, ani pro ty uprostřed, a konečně ani pro ty dole.
Samozřejmě, že rovnost lidí má své odpůrce, kteří tvrdí, že to vytváří menší tlak na ekonomický růst. Mají, zdá se, pravdu: mezi sebou rovní lidé se kvůli materiálním požitkům až tak moc nepřetrhnou. Jelikož však rozvinuté země růst ani tak moc nepotřebují, neboť ekonomický růst již ke zlepšení zlepšení kvality života jejich členů prokazatelně nijak zvlášť nepřispívá, lze se obejít i bez něj. A soustředit se na to, co je nyní důležité a co kvalitu života v této fázi rozvoje společnosti opravdu zlepšuje.
Pokud Vás tedy vaše fyzické a dušení zdraví, vaše dlouhověkost, vaše dobrá nálada a spokojenost zajímá, uvažte, kromě nejedovaté stravy, dostatečného tělesného pohybu a pobytu ve zdravém fyzickém prostředí, něco dělat pro to, abyste se vyskytovali v lidsky hodně přívětivém a sociálně málo stratifikovaném společenském prostředí.
Autor: Martin Hájek